Poltergeist se hlásí o slovo
Duchové jsou jedním z nejstarších, nejznámějších a nejzprofanovanějších paranormálních jevů. Od vrzání skříní požíraných červotočem přes hluk a nečekané pády věcí až k bílé paní, na duchy se dá svést všechno. Snadno by se nad existencí těchto nehmotných bytostí dalo mávnout rukou, kdyby ovšem neexistovaly případy, jako je ten uvedený na začátku tohoto článku. Duchové se v nich projevují více či méně agresivně a dům, který napadnou, se ocitá ve stavu nebezpeční. Odborníci tomuto typu projevu duchů říkají poltergeist.
Poltergeist je slovo pocházející z němčiny a znamená ,,hlučný duch". Tento typ ducha se nejčastěji projevuje relativně nevinným přesouváním věcí, ochlazováním vzduchu v místnosti, zvuky, zápachy a nebo třeba vytahováním matrací zpod lidí. Někdy bývají poltergeisti označováni i jako hraví duchové, lidé, kteří s nimi měli tu čest, by ale o hře nikdy nemluvili. Když v místnost, ve které pobýváte, začnou praskat žárovky a stěny vydávají podivný klapot, jsou vaše nervy napnuté k prasknutí. Tak, jako tomu bylo např. ve slavném enfieldském případu.
Enfieldský poltergeist
Příběh enfieldského poltergeista začal večer v půl desáté 31. srpna roku 2005 na severním předměstí Londýna. Tady bydlela v pronajatém domě rozvedená paní Harperová a její tři děti. Když dvě z nich ukládala ke spánku, uslyšela najednou podivný zvuk připomínající šustění. V zápětí na to se těžký prádelník stojící u stěny posunul o půl metru do boku a částečně tak zatarasil východ z ložnice. Paní Harperová ho tedy za pomoci dětí posunula zpátky, ale prádelník se posunul znovu - a už nešel vrátit. Při tom se ze zdi pokoje začalo ozývat hlasité klepání a bouchání. Zoufalé a vystrašené paní Harperové nezbylo nic jiného, než kontaktovat své sousedy a na jejich popud potom zavolat policii.
Když policie dorazilo na místo, nic se nedělo. Těsně před ním, než strážci zákona opustili dům, se ale poltergeist znovu projevil a k údivu všech začal posunovat židlemi v kuchyni. Udivení strážníci se je pokusili vrátit na místo, ale nedokázali s nimi hnout. Nakonec tedy sepsali o celé záležitosti zprávu, udělali několik fotografií a dům opustili.
Během následujícího roku se pak dům ocitl pod vlivem poltergeista ještě několikrát. Docházelo tu k praskání žárovek, ohýbaní kovových předmětů, přesunům nábytku a dokonce i ke vzplanutí kousků papíru a šatstva. Zoufala paní Harperová nakonec celou situaci psychicky nezvládla a rozhodla se odstěhovat. V době, kdy se tak rozhodla, činnost poltergista ustala a už se neopakovala. Jak je to možné?
článek
(Leonyda, 8. 8. 2006 11:15)